MŮJ PŘÍBĚH
Kdo jsem?
Člověk, který se rozhodl žít a přestat jen "existovat"
Ahoj, jsem Petr Vozák, šťastný táta dvou skvělých kluků a manžel úžasné ženy. Nejsem žádný kouč ani guru osobního rozvoje. Miluji život a v praxi zkouším různé přístupy k jeho radostnému žití a vědomému tvoření. Přitom mě naplňuje sdílet své zkušenosti s ostatními a ukazovat jim tak možnou cestu k radostnému životu.
Sám jsem díky vědomému přístupu k životu dosáhl své vnitřní proměny a úspěšně se tak vymanil ze svého bludného kruhu "snažení se" o lepší život.
Jako každý, stále se mám co učit, ale konečně cítím, že skutečně žiji. To nejlepší z mé vědomé a tvůrčí cesty jsem "zabalil" do tohoto projektu, Vědomého deníku a Vědomých karet, které mohou pomoct komukoli, kdo se této možnosti otevře...
Dovol si vykročit na cestu skutečného žití a začít svůj život milovat - vše potřebné máš v sobě.
Co mě přivedlo na tuto cestu?
Prozření, které změnilo pohled na celý můj život
Dlouhá léta jsem měl klasickou práci a domů jsem se vracel před šestou večer. Přitom jsem měl vlastní bydlení, hypotéku, rodinu a myslel jsem si, že jsem šťastný.
Mé prozření nastalo po narození druhého syna, kdy jsem si začal uvědomovat, že mi ve skutečnosti život utíká mezi prsty - většinu dne dělám něco jen pro peníze, s rodinou jsem jen chvíli večer a ráno naskakuji do toho „kolotoče“ znovu - jako bych prožíval jeden den pořád dokola.
Velmi silně jsem začal pociťovat, že chci žít jinak - dělat něco, co mě bude ze srdce bavit, trávit více času s manželkou, syny, rodinou, přáteli a cítit se vnitřně opravdu šťastný nezávisle na hmotných věcech a jiných vnějších okolnostech.
V tu chvíli jsem vůbec netušil, kde začít a jak toho vlastně docílit.
Začal jsem proto dost nahodile nasávat různé informace (knihy, videa, kurzy).
Po jejich vstřebání probíhalo vždy to samé - vlna radosti a odhodlání, pár dní nějakých pokusů o změnu a návrat to starých kolejí.
Zlom nastal, když jsem si na hlubší úrovni uvědomil, že nejdříve musím změnit sebe „vevnitř“, abych mohl mít jiný život „tam venku“.
Do té doby jsem svému „vnitřnímu světu“ (pocitům, přesvědčením, blokům, strachům,...) nevěnoval žádnou velkou pozornost.
Kromě ranní meditace jsem své nitro během dne zcela ignoroval a ke všemu přistupoval povrchně a nevědomě - fungoval jsem zkrátka na "autopilota", který se snažil nezávisle na svém naladění silou měnit svůj vnější svět. Toto prozření znamenalo počátek mé vědomé cesty....
Proč vědomé prožívání lidem pomáhá žít lépe?
Kam jde pozornost, tam jde energie, to roste
Jak hluboce porozumíš filmu, když mu při jeho sledování nebudeš věnovat vědomou pozornost (např. protože se přitom budeš bavit s kamarádem)? Jaký prožitek si z takového filmu odneseš? A jak si myslíš, že se budeš cítit na konci svého života, pokud budeš takto povrchně žít?
Čím více vědomé pozornosti dáš sobě a svému životu, tím k většímu poznání a proměně tebe a tvého života může dojít a tím více si můžeš svůj život tvořit v souladu se svými pocity a skutečně žít.
Čím více se naopak ignoruješ a funguješ na „autopilota“, tím více na život jen nevědomě reaguješ a přežíváš.
Jak nakládáš se svými každodenními pocity, touhami, obavami, hněvem a jinými vnitřními prožitky? Jsi si jich, jejich skutečných příčin a jejich dopadu na tvůj život vůbec vědom?
Jak se snažíš sebe a svůj život podle toho korigovat? Pokud své nitro ignoruješ nebo jeho signály „přecházíš“, jak pak můžeš zažívat v životě dlouhodobě radost?
Jak vznikal Vědomý deník?
Jak se touha po skutečném životě stala skutečností
Na počátku své vědomé cesty bylo mé hluboké uvědomění, že sebe a svůj život vlastně vůbec neznám. Snažím se pořád něco dokola měnit a za něčím se hnát, ale vlastně ani nevím proč, a co v životě skutečně chci.
Proto jsem začal trávit více času sám se sebou, přitom jsem si kladl různé otázky a tím rozkrýval to, kým jsem a jaký život vlastně žiji. Následovala má touha porozumět všemu ještě více a proto jsme se společně s manželkou stali vědomými "pozorovateli" toho, co denně zažíváme každý sám v sobě a v našem životě.
Vše jsme si zapisovali, bavili se o tom, experimentovali a dále zdokonalovali naši roli pozorovatelů. Bylo to objevování nás samotných. Nesmírně nás to bavilo a současně nám to vytvářelo skvělou příležitost k partnerské komunikaci. Od prvních dnů nám díky tomu všemu začaly docházet hlubší souvislosti mezi tím, co zažíváme v sobě a „tam venku“, a začali jsme na spoustu věcí mít zcela jiný pohled. Z našich nových postojů přirozeně plynula nová rozhodnutí, prožitky a další nové myšlenky… Zkrátka jsme nastartovali změnu nás samotných a tím i změnu našich životů.
To nejlepší z celé vědomé cesty jsem pak zabalil do Vědomého deníku a Vědomých karet, které ke skutečně radostnému žití mohou dovést i tebe.
Vytvořeno s láskou...